🧑🏻🏫Protože nás mnozí politici ani tento týden neušetřili svých mnohdy překvapivých „mouder“, nazrál čas si při této příležitosti představit myšlenkový koncept, kterému se (po jeho autorovi) říká „Overtonovo okno“. Tento koncept popisuje, jak se posouvají hranice toho, co považujeme ve veřejné debatě a politice za přijatelné a co nikoliv.
Podle Overtonova popisu zahrnuje okno ideje a myšlenky považované v současnosti za politicky přijatelné a které může politik prosazovat, aniž by byl považován za radikála či extrémistu.
Naopak zastánci myšlenek a politik mimo okno se snaží přesvědčit veřejnost, aby se posunulo nebo rozšířilo jejich směrem a veřejnost jejich postoje a aktuálně „extrémní“ myšlenky přijala jako „akceptovatelné“ nebo dokonce „zákonně přijaté“.
Jako příklady jsme si vybrali aktuální výroky dvou čelních představitelů USA, kteří se zdají být zdatnými „posunovači“ tohoto okna.
Viceprezident Vance na síti X odpovídá stylem „Se*u na to, jak tomu říkáte vy.“ pod svým příspěvkem ohledně likvidace venezuelského člunu v mezinárodních vodách, který údajně převážel drogy, k jednomu z kritických komentářů („Zabíjení občanů jiného státu, kteří jsou civilisté, bez řádného procesu, se říká válečný zločin.“).
Prezident Trump poté, co nechal v pátek přejmenovat Ministerstvo obrany na Ministerstvo války, v příspěvku na své síti ST nepokrytě vyhrožuje americkému městu Chicagu s dovětkem „Chicago zjistí, proč se tomu říká Ministerstvo války.“
Představa, že takto například francouzský prezident vyhrožuje např. Lyonu a český premiér píše na X komentáře „Ser* na vás!“ se zdá být nereálná, což ale neznamená, že u nás ani jinde neexistují politici, kteří by Overtonovo okno rádi posunuli právě tímto směrem. Stačí si vzpomenou na snahy o posunování „hranice přijatelného“ u předvolebních plakátů strany SPD a jejich „chirurgů z dovozu“.
Jedním z příkladů může být i volební právo žen: kdysi byla myšlenka, že ženy budou mít volební právo, považována za absurdní a dnes je to ve většině zemí zcela běžné. Naopak snahy o jeho omezení jsou považovány společností ze extrémní až nepřijatelné názory – došlo k výraznému posunu „okna“.
Jedním ze způsobů, jak lze s oknem „hýbat“, je zahlcení veřejného prostoru těmito myšlenkami tak, aby se o nich začala vést diskuse, lidé si na ně „zvykli“ a postupem času je začali „akceptovat“.
Takže pokud začnete narážet na podobná extrémní prohlášení nebo „šokující“ názory, zkuste si položit následující otázky:
Proč se tato myšlenka najednou objevuje všude?
Kdo má zájem posouvat hranice přijatelného?
Jaký by byl důsledek, kdyby se z ní stala běžná politika?
Pamatujte – ne všechny posuny Overtonova okna jsou pozitivní a žádoucí – např. Židé v nacistickém Německu o tom věděli své.
Přidejte odpověď